FILIPÍNY
Filipíny,
oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovním státem v jihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu.
Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 88 574 614 obyvateli (2007). Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a jejích hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2008 nominálně 168,6 miliard amerických dolarů.[4] Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců.
Filipíny, dříve španělská a posléze americká kolonie, jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám, buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury.
Dějiny
Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao). V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães. V roce 1542 se staly španělskou kolonií Španělská východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o zisk nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 1966-1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquino a Gloria Macapagal-Arroyo).
Geografie
Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2. Nachází se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře, ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře. Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan. Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau.
Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země.
Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem. Nejvyšší hora Apo, která se nachází v části Mindao, měří 2954 m n. m. Je zde mnoho aktivních sopek, jako například Mayon Volcano, Pinatubo či Taal Volcano. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.
Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity. Každý den proběhne na 20 zemětřesení, z nichž většina je natolik slabá, že je není možné pocítit. Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990.
Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.
